***

***

pátek 17. ledna 2020

První letošní a pletený liščí...





Moc Vás zdravím v roce 2020.... 

Věřím, že kouzlo Vánoc prošlo Vašimi domovy 
a měly jste se hezky i závěrem roku..

Rok 2019 už nám zůstává jen ve vzpomínkách.

Čas Adventu, Vánoc, svátků, Silvestra a  pak dovolené...
 byl krásný a tak můj rozjezd do všedních dnů roku nového
jsem měla takový opožděný..
Užívali jsme si...









Byl čas na dlouhé procházky, na náš les, na tvoření,
na kulturu a tak nějak na všechno...
I na orlí hnízdo jsme se byli podívat,
je v jednom lese na kopci vysoko v korunách..
I se nám ukázal, ale na fotce je maličký..
Ale orlí pírko jsme našli!! 













Tvořila jsem liškově,
což mne hodně baví...
Jednu vyplétanou lišku z let minulých ještě mám,
pak jsem pletla v létě ponožky,
zkrátka- lišky mne doběhly!! :o))





Tak, ač po Vánocích,  jsem zkoušela uplést liškové kouličky
a nakonec jsem se pustila do rukavic
pro našeho kamaráda pana hajného, Nosí nám léta
to nejkrásnější jmelí na Vánoce. 
A tak jsem ladila k zelenému Hubertusu...

Bylo to milé tvoření!!





Zkouška levé rukavice dopadla dobře
a tak se pletla pravá..
A tady už dosychají...
Těším se, až je předám- i když se mi po nich bude stýskat :o)










Mějte se krásně a prima víkend!!

Jarka




sobota 21. prosince 2019

ZIMNÍ SLUNOVRAT, PUDROVÝ ADVENT A PŘÁNÍ VÁM VŠEM



Zimní SLUNOVRAT 
a ČTVRTÁ ADVENTNÍ NEDĚLE,
krásný a kouzelný čas...
a budou VÁNOCE a bude přibývat  SVĚTLA...

Vůbec vás nechci zdržovat od krásných předvánočních a milých příprav,
ale slunovraty a všechny tyhle předěly jsou ve mně od malička díky našim
rodinným tradicím a to bych nebyla já, abych jej náležitě neoslavila.


A tak symbolicky s nejdelší nocí to maličko oslavím i s Vámi,
s fotkami zářící tmy, protože do záře města jdeme v pondělí naposledy v tomto roce
a až v lednu nastoupíme, tak světýlka už budou pryč..bude jen tma, ale ustupující :o))





Od října nechodíme z práce oklikou 
přes vyhlídku na zámek, je tma tmoucí..
ale starým městem, které je kouzelně osvětlené
a tak tu tmu tmoucí si vlastně užíváme i se zámeckým parkem..
Tedy já asi víc, než Barry..
(ale každé ráno mu to vynahrazuji tůrou za humny, takže netrpí..:o)







A tak silně prožívám období Slunovratů. je to pro mne magická přírodní zákonitost.
Slavil se od pradávna, jen křesťané jej trochu upravili do podoby dnešních Vánoc.
Původní dřevěnné pěticípé hvězdy na špičkách stromků
nebyly vždy betlémské a tatínek mi říkával, že jsou to čarodějné hvězdy,
cípy hvězdiček byly symboly
pěti živlů: země, ohně, vody, vzduchu a života..
To je pro mne to, na čem skutečně záleží...


Letošní slunovrat k nám přichází na čtvrtou adventní neděli
a je to krásné propojení..Kouzlo nejdelší noci,
tenhle každoroční cyklus a zlomový den,
opředen mnoha pověrami, zvyky a tradicemi,
které žijí dodnes a já s nimi...

Každý rok jsou do oken zámku  s počátkem Adventu nainstalována světýlka,
na to se těším..




A v poledně-pracovní  pauze spojenou malinkou vycházkou  na zámecké
vánočně vyzdobené nádvoří - nikde nikdo..to mám nejraději...


Výzdoba zámku je taková příjemná, staromilá, střídmá a hodně přírodní,

to jsem si užívala, v době Adventu a "mimo sezonu" je tam prostě krásně a klidno...
A tak po všech adventních setkáních, vaření punčů a svařeného vína, s koledami,
návštěvami koncertů, to pro mne byla nádherná adventní oaza
klidných, malých procházek. Pojďte se mnou...




Pětilistá růže vpravo i vlevo..
Věnec na okně koncertního Rondelu.







A takhle se skví zámecký Rondel osvětlen ze zámeckého parku..
Prostě mám opravdu letos ten Advent do PUDROVĚ RŮŽOVÉ !!



Je to prostě krasavec - můj oblíbenec.
No- není nádherný?





Doufám, že jste měli Advent krásný,
užili jste si ten čas předvánoční,
zítra máme čtvrtou zlatou adventní neděli,
hořet bude i čtvrtá Andělská svíce se symbolem lásky..
Mějte ji plnou pohody, užijte si nejdelší noc v roce a Slunovrat,
ten stařičký svátek, kdy lidé byli více spjati s přírodou...


 Já vám všem přeji 

KRÁSNÉ A KLIDNÉ VÁNOCE!

Jarka


Budu se těšit tady na viděnou s našimi povánočními střípky, barborky vypadají,
že vykvetou ve správný čas- tak ať vše krásně o Vánocích vyjde...










pondělí 16. prosince 2019

Tma tmoucí, prosincový adventní úplněk, pan Jelínek a jelínek pletený...



A také svatá Lucie a třetí adventní stříbrná neděle..

Krásný den v novém adventním týdnu!





Předvánoční dny jsou krásné
a i když je tma tmoucí a ta nastává brzy odpoledne,
jsou ta odpoledne a večery  zářivé a milé...





A tak v té tmě tmoucí, která vlastně ve městech září 
a při letošním posledním prosincovém úplňku,
přímo adventně !!!,
ve čtvrtek 12.12., magické to datum před Lucií, kdy všichni normální lidé 
chodí po zemi, já jsem měla tu možnost vylézt na věž,
být měsíci o kousíček blíž, když je to poslední úplněk desetiletí
a vidět  nasvícené město z výšky...


Mám tu čest znát rodinu stařičkého pana kostelníka,
jak mu říkám já, ale on to vlastně vůbec není kostelník,
je to pán dávno v důchodu, který se stará o věžní hodiny
a denně je kontroluje a "natahuje", promazává,
aby krásně odbíjely čvrt, půl, tři čtvrtě a celé hodiny našeho času
na Městské věži, na starém městě v Jindřichově Hradci, která přiléhá ke kostelu
Nanebevzetí Panny Marie..





Několik let jsem si dodávala odvahu
na věž prostě vylézt, tak snad ten magický úplněk to dokázal...





Všichni mne povzbuzovali...ti ostatně zůstali na "zemi" u vánočního stromu
na náměstí a dali si svařák a my s panem hlídačem času vyrazili- 
on pracovně, já za dobrodružstvím...

Skoro denně kolem věže chodím a vůbec mi nedošlo, že ty postranní dveře,
úplně ty nejmenší z nejmenších- mně asi po krk- jsou vlastně vchodem na věž.
Z náměstí je věž nádherně osvětlená, ale z druhé strany už je taková ponurejší..
Pan správce dveře odemkl a otevřel a nic - černá díra...
tak to byl první moment, kdy jsem si řekla, že to nedám....
než se rozsvítilo..:o) a objevilo se uzoučké kamenné schodiště,
kde bylo vidět tak na metr dopředu (druhý moment),
ale byla jsem ujištěna, že takhle půjdu jen chvilinku..šla jsem jako první,
přikrčená a opravdu, objevil se větší prostor, úsměv pana kostelníka a dřevěnné schodiště..
Ve věži se sice rozsvítilo, vidět bylo, ale tak tajemně...
a tak jsem pokračovala dřevěnným schodištěm vzhůru,
držela jsem se z obou stran zábradlí, docela křečovitě a teď, když o tom píšu, 
musím se smát. Chtěla bych vidět sama sebe na tom schodišti....









Pak jsme se ocitli ve větším prostoru, kde jsme odbočili za schodiště
a já jej uviděla- nádherný zvon!! Směla jsem si na něj sáhnout,
na nádhernou vytepanou panenku Marii, která na zvonu z té tmy vystupovala..
A pak jsem dostala jeden z prvních letošních vánočních dárků,
malé "cinknutí" zvonu na věži, které znělo jen pro mne..
Nedá se popsat, jak to bylo kouzelné...




Původně bylo na věži postupně od 14. století
celkem 7 zvonů, z nichž největší, nazývaný Knaur, 
vážil téměř osm tun a byl po známém Zikmundu
 z pražského chrámu sv. Víta druhým největším zvonem v Čechách.

V pověstech města se praví, že tento zvon nechal odlít měšťan
Hanuš Knauer za peníze, které jeho kůň vyhrabal ve stáji. Zvon měl prý tak mohutný
hlas, že jej bylo slyšet na dvě hodiny cesty...

Rozsáhlý požár města v roce 1801 se nevyhnul ani městské věži, 
která také vyhořela a zvony se zřítily. 

Muselo to být krásné, když se všechny rozezněly..
Ale byly doby, kdy zvony věží a kostelů měly různé osudy a tak 
jen kousek, co z nich zbylo...





No a pak vzhůru po dalších schodech...až nahoru,
kde kdysi bydlel opravdový kostelník, hlásný a zůstal zachován pokoj a kuchyň.
Muselo to být zvláštní, bydlet na věži..a vyjít si z předsíně na nejvyšší balkon ve městě...
Nade mnou byl poklop - vstup na půdu!!! Ve věži...
Věž má obrovskou kopuli, vysokou asi 24 metrů, tak si ji ani neumím představit, 
to tedy musí být "půda"!!

Na této poslední podestě byl cítit mrazivý vzduch zvenčí a zvláštně tam foukalo,
i když dole ve městě bylo bezvětří.
Světlo z věže už tam moc nedosahovalo a byla tam celkem tma.
(třetí moment...)
A pak se odemkly poslední dveře...
objevila se záře města a osvětlené zábradlí...
Vyfotila jsem si to, schovala foťák a pak se jen kochala...
V  té výšce mi proběhlo hlavou tolik myšlenek..





Jak je krásně z výšky ohraničené staré město..

Že se někde v prostoru protínám na 15. poledníku východní délky,
protože u vchodu do kostela je v dlažbě položen kovový pás s tímto údajem..





Jak je vlastně krásné vykonávat takovou práci, jakou pan "hlídač času" dělá,
ale ona to není práce, je to poslání...a když se takových poslání spojí více dohromady, 
jak nám to dělá život krásnější..

A jak je krásné, že je věž ponechána v tom starém duchu, žádná modernizace,
digitalizace a elektrické hodiny a časovače, prostě se o stroj času starají lidské ruce.
Věřte, moc takových strojů v původním stavu, které se musí ručně natahovat -
 už není...

Cestou dolů z věže jsme se zastavili u obrovské skříně, která se otevírá z obou stran
a v ní je ukryt již zmíněný "stroj času", aby byl hezky schován před prachem..
systém různě velkých ozubených koleček a kol
v pohybu, s typickým zvukem, který kdekdo zná z televizního Silvestra jako odpočítávání 
posledních vteřin starého roku a příchodu nového.
Ani nevím, zda se to ještě vysílá..
Bylo zvláštní, že když byla skříň zavřená, tak nebylo celkem nic slyšet, ale jak se otevřela, 
byl to celkem rachot a když se začal stroj natahovat, tak obzvlášť!






Když mi pan správce času vypráví o věži, je to jiné, než když si to najdete v knížkách 
nebo někde na internetu.
A že toho o stařičké věži ví!! Z každé jeho věty je cítit, jak je s věží sžitý
 a jak ji má rád a vypráví historky těch, kteří
 byli spojeni s věží před ním a tím pádem se odkrývá
 a žije dál historie těch dřívějších dob..Tomuto řemeslu se nemůžete nikde vyučit, naučit,
to se takzvaně dědí...Některé historky jsou veselé, jiné smutné, 
tak jak to v životě chodí..Já jen věřím, že to jednou po něm převezme někdo,
 kdo tuhle práci bude stejně tak milovat , ctít tradice
a udržovat pro nás stroj času na věži, tak jak několik století před tím
 a že mu už žádný vandal neukradne závaží na laně,
které udržuje  věžní hodiny v chodu, jako tomu bylo před třemi lety, 
kdy musel nahrazovat závaží jiným materiálem, než tím původním 
a opravdu půl roku ladil čas hodin..
Ale!! jdou přesně...




Když někde uvidíte na historických hodinách ručičky
na hodině dvanácté a budou stát,
znamená to, že se hodiny opravují...to je takový nepsaný zákon..

Ale tyhle hodiny jdou a krásně odbíjí čas
a já jsem šťastná, že jsem je mohla vidět..a slyšet zblízka..

Proč jsem na tu věž nešla dřív?? :o))
Ale vše má svůj "čas"..

Věž je krásná starobylá kráska
a když se zhasne, proniká do ní světlo z města 
jen starými dřevěnnými žaluziemi
a ten pohled byl úchvatný...




Mezitím už balím dárečky pro známé,
včera jsem jich část již rozdala a další v tomto týdnu,
 uvidíme se s nimi až v příštím roce,
čas běží a odbíjí a budou Vánoce...


Do pracovny jsem si chtěla uplést maličkého jelínka,
jako vánoční dekoraci,
tak jsem na něm pilně pracovala, 
použila zbytek hnědé Alpaca 
a propašovala do pleteniny letošní pudrovou růžovou
 a těším se, až si jej sestavím a dokončím a naaranžuji...
Napřed byl rozkres a hlavičku jsem pletla natřikrát..jednou byla velká, pak malá 
a do třetice ušla :o) Na parůžky jsem použila větvičky z našeho šeříku,
vidíte ty pupeny??

(focení potmě je složité..)


Tak se mi tu v příspěvku 
vlastně nějak propojili "jelínci" dva ...
Příště snad už bude tento pletený sestavený a v plné parádě..
A stihnu to vyfotit a hlavně!! vložit...

Třetí adventní neděle byla krásná,
u nás s dlouhou procházkou a vonícím lesem...
Takové adventní odpoledne za humny..




Mějte krásný a poklidný poslední adventní týden
Jarka







sobota 7. prosince 2019

Advent v plechu a pudrově růžová ...



Moc vás všechny zdravím
už v adventním čase a barborkami ve vázičce nad adventním 
věncem v plechu.. loňský ubrus mé pálení svíček jaksi neustál,
tak to letos jistím :o)

Podzim se prolnul s tímto nádherným obdobím -
i když ve mne podzim stále ještě doznívá..
a tak na věnci jsou platanové kouličky.
Byl opět kouzelný a tak krásně klidný a dlouhý..

A nastal čas na aranžování adventních svící,
v neděli už první světýlko zářilo..
Volba barev svíček byla jaksi obtížná,
protože jsem objevila obchůdek se svíčkami, kde přecházel zrak
z těch tonů barev, tak krásných a jemných pastelových, které mám tak ráda...
Tenhle regálek byl pro mne úplně magický...






A protože tvořím teď v pudrově růžové dárečky na Vánoce,
pojala jsem i Adventní výzdobu v tomto duchu..




Vyplétané stromečky mne tak baví :o))
Když jsem zkusila natáhnout vzorek na sklenici, abych jej dobře viděla, 
nakonec jsem v ní zapálila svíčku a vznikl tak nápad na svícínek..
Tak jsem zase chvíli odložila rukavice a upletla svícínek...
Takže mé tvoření je nekonečné!




Pomalu jsem začala vymýšlet, jak holčičí dárečky zabalím, 
původně jsem myslela, že je ozdobím háčkovanou vločkou, 
ale ty mne letos nějak nebaví :o))
Tak včera večer vznikl háčkovaný andělíček...
Ráno jsem jej rychle vyfotila na lavičce v parku..
(doufám, že mne nikdo nepozoroval, protože
u toho ještě nahlas mluvím na Barouška :o))




Místo balícího papíru jsem si pořídila veliké ubrousky se šiškami
a dnes měl jeden dáreček už premiéru,
s kamarádkou si dáváme dárečky k Mikuláši...







Líbil se, tak jsem byla šťastná..
A při pátečním poledni vysvitlo slunce na focení!!!

Přeji krásný čas Adventu,
ať nám běží pomalu, v klidu a v pohodě,
mějte se hezky u druhé zapálené svíčky.

Jarka



pondělí 18. listopadu 2019

Listopadové háčkované květy a jihočeská voda



Krásný večer!

Podzim kolem nás zasněně kráčí
a pro mne to jsou nádherné dny plné pohody, klidu
a celkové regenerace..Prostě čas čajů, pleťových masek,
chumlání se do plédů, svit svíček, konečně je čas na knížky a taky tvoření,
bez toho to u mne nějak nejde..:o)






Barvy listů a přírody kolem nás- 
hladí duši..Vody kolem sebe máme opravdu hodně- 
jsme v jižních Čechách. A tak co to jen jde - touláme se podzimem.
Rybníky teď míjíme- je doba výlovů..
A tak kolem řeky Nežárky, je zkrátka něčím kouzelná
a listy v ní plují....









Z podzimních klubíček jsem naháčkovala 
mrňavé květinky a druhým klubíčkem je budu spojovat..
Ale krabičku s nimi budu muset na chvilku odložit,
přece jen budou Vánoce a je třeba dodělat dárečky..
Ale květinky mi budou připomínat můj nádherný čas podzimních listů...















A moje zlatíčko...



Mějte se krásně
a užívejte podzimu!!

Jarka






Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...