A přítel můj...
ARON
Jsem tady v tomto blogovém světě už nějakou chvíli
a tak je známo, že k mému životu meodmyslitelně
patří pes. Neumím si svůj život bez něj představit...
Jako jsem si neuměla představit, že mi jednou
Aroušek odejde...
Odešel..potichoučku ve spánku. Dožil se krásných
16-ti let. Nebyl nemocný, jen poslední dobou
už jen poléhával a chtěl mít svůj klid...
A tak tady tvořím tento příspěvěk....
Aron si to zaslouží, protože jsem s ním prožila
nádherné roky života, které mi obohatil svou přítomností, věrností a jeho
úžasnou labradoří povahou. Ležel mi u nohou, když jsem háčkovala a pletla
a stál mi vždy za zády, když jsem pro Vás výtvory fotila.
Někdy je i testoval.
Arouškovi vděčím za mnohé...hlavně za jeho lásku,
za čas, který jsme spolu mohli strávit...že tady zkrátka byl..
Akorát je trochu nespravedlivé,
že tady na světě je to tak, že ten život psí je tak
krátký - proti tomu našemu...
A tak se nám s Barrym stýská.
Chodíme na dlouhé procházky,
večer háčkuji, ale psát mi moc nejde...
Posílám noční pozdravení
a Vám přeji hezký nový týden!
Jarka
