Když je zataženo, tak se asi moc nefotí...
No- a já fotila...
Krajina je jinak zelená, rybník se zdá potemnělý
a obloha chvílemi dramatická..a v lese je takové zvláštní šero.
Ale venku vzduch voní deštěm...
Příroda se celá umyla od pylů,
celou noc ze soboty na neděli vydatně pršelo...
U lesa nám kvete vždy v květnu jeden rybník..
Již z dálky svítí bílými kvítky a má na sobě bílou peřinku.
Snad možná letos jsem si tu bílou krásu užila ještě víc,
v kontrastu s tmavou oblohou.
Ve větru poletují paraplíčka pampelišek,
TAK AHOJ PAMPELIŠKY! zase za rok!
Lesní konvalinky voní nejvíc,
ale ten náš pravý konvalinkový les ještě nekvete, na ten se těšíme..
Byrry nechce z vody :o)),
ale obloha je opravdu tmavší a tmavší...
Kráčíme k domovu, zvedá se vítr...
A doma nás vítá naše sojka!!
Máme ji už nějaký čas. Dostali jsme ji do péče
od pana hajného, měla ošklivě poraněné křídlo.
Asi od nějakého většího dravce..A tak jsme pečovali..
Křídlo se zahojilo, ale létat chudinka nemůže..
Tak jsme si ji nechali. Jmenuje se Sára.
Protože když řeknu: "Ahoj Sáro", je to hodně podobné jejímu projevu..
a už mi i odpovídá :o)
Zatne drápky do klece a prostrčí zobáček a nechá si jej hladit...
Umí nádherně zpívat a napodovat všechny zvuky lesního ptactva..
Nejvíc na nás dělá divoké husy :o))
Věnovala jsem ji kus mého archivního balícího papíru s ptáčky-
asi nejdražšího na světě..:o)
Nalepila jsem jej na desku za klec -
a tak tam má i kámošku!!!
Do přírody už ven nemůže,
bez létání by se stala okamžitým terčem nějakého dravce...
Ale myslím, že je jí u nás dobře, vypadá spokojeně
a už se jí dělá voliérka..
Tak to byl náš den, kdy bylo zataženo,
ale i tak je krásně na světě..
Zvečera přišly dvě bouřky a ochladilo se snad
o 20 stupňů..ledoví muži se dostavili letos v pravý čas..
Tak pane Pankráci, Serváci a Bonifáci!!
"Buďte k nám přívětiví!"
Mějte se hezky
Jarka
