***

***

sobota 28. dubna 2018

Stopa...



Hezký večer

 VÝZVA  a článek u Blondýny..
Ze začátku jsem nevěděla, jak to "uchopím"...
Od narození žiji se zvířaty a popsat všechno to, co mám na srdci - NELZE
Snad jen, že pro mne je to přirozené, obohacující.
A bez nich si nedovedu svůj život představit.
Přeji všem zvířátkům - těm, která žijí ve volnosti na celé planetě,
 aby měla pořád prostor a podmínky ke svému životu a těm domácím, aby měla 
šťastný a milující domov...

Celý můj skoro osmiletý blog je vlastně STOPA
labradořích tlapek, které ti, co jsou tady se mnou od začátku, znají..
Pod spoustou příspěvků je štítek "labrador".

Pes k mému životu prostě neodmyslitelně patří..

Barry - Baroušek je čtvrtá generace našeho rodu od roku 1990...
Jméno dostal po svém pradědovi...




Je to už pět let, co jsem podstrčila tuhle žluťoučkou kuličku
 Arouškovi do pelíšku se slovy:
"Tak tohle je tvůj vnuk..."
Byly strašně studené a zvláštní Velikonoce, napadl sníh a zpívali ptáci...
Nosila jsem jej pod bundou jen s vystrčenou hlavičkou 
a na procházce s Aronkem jsme potkali starší paní s malou holčičkou...
Baroušek se jim moc líbil a paní mi řekla, ten má ale hezkou maminku...
A já jí na to odpověděla :
"To není jeho maminka, ale děda!"
Ta paní se na mne tak zvláštně podívala- nevím, co si tenkrát myslela :o))







Aron - Aroušek byl můj
nejkrásnější vánoční dárek v životě... v roce 2000...
Byla to má obrovská psí láska,
která mne provázela životem 16 let a zanechala 
stopu hlubokou v mém srdci....navždy...





A tak se můj život s labradory tak prolínal
a střídala se období, kdy tlapek bylo osm nebo čtyři...

Tyhle dvě fotografie jsou foceny 
přesně po roce na stejném místě..




O psích stopách bych psala a psala nekonečně dlouho...
Provázely mne od narození a jsou uloženy v albech s fotografiemi 
a mých vzpomínkách...♥

Ale i další zvířátka se kolem mne vyskytují...
Tak třeba Vendelín...
Kdysi jsem dostala králíka- Vendulku...a té se narodilo 
9 králíčků..jeden z nich byl Vendelín- měl největší uši
a byl úplně ochočený...když bylo hezky, Aroušek je venku pásl a hlídal...
Vendelín byl s námi 3 a půl roku a je to ten sedící uprostřed..






A když králíčci vyrostou, jezdí  k Jirkovi a Mařence do mlýna.....
A já si nechávám oblíbence, dnes už je Vendelín V.





A Garfield s Micinkou..
Rezatý kocourek a mouratá kočička -potomci jedné divoké kočičky,
která žila v seně ve stodole na chalupě. Ti už se nechají pohladit, pochovat, chodí si 
pro jídlo, ale nejraději jsou venku...










Lidé žili v souladu se zvířaty a přírodou od pradávna..
Kéž by to tak bylo navěky...

Simi, děkuji za krásnou výzvu!!!


Mějte se hezky,
my měli pampeliškovou sobotu :o)

Jarka






neděle 22. dubna 2018

Toulka do minulosti - Stráž nad Nežárkou



☼ Hezký den ☼

Naskytla se mi příležitost
k takové nečekané, neplánované a nádherné toulce
v jednom odpoledni pracovního týdne...

Do míst, která jsou veřejnosti většinou nepřístupná.
Kde vládne ticho, klid, poklidně teče řeka 
a šumí koruny obrovitých stromů..

Je mi odemčena boční brána do přírodního
zámeckého lesoparku a já si kráčím sama, potichu a s pokorou 
místy, které si velice oblíbila Ema Destinnová...


Stráž nad Nežárkou





















Při pohledu z této balustrády do údolí k řece Nežárce
se Ema Destinnová v roce 1908 rozhodla zámek koupit.
Vlastnila jej od roku 1914 do své smrti v roce 1930.

Jejím přáním bylo, aby zde v tomto parku byla pochována...
To se však nesplnilo a byla pochována v kryptě pod Slavínem
na pražském Vyšehradě...
Ale říká se, že si stále svůj zámek střeží coby 
Strážská černá paní...




Zámek stojí na skále a byl tvrzí, hradištěm, hradem a posléze zámkem.
Ale zvláštností je, že hrad se zámkem jsou zde pořád spojeny.
Má bohatou historii a měl nespočet majitelů..
Nikdy nebyl otevřen veřejnosti..
Před rokem 2003, kdy dostal nové majitele, zde sídlila armáda
a Ústavy sociální péče po dobu 60-ti let, kdy nebyly prováděny
žádné opravy a údržba, ba naopak...a zámek se posléze dostal do havarijním stavu..

To ovšem dnes už není pravdou. Současná majitelka 
zámek zrekonstruovala do stavu, v jakém se nacházel 
za doby Emy Destinnové a je otevřen veřejnosti s krásnou expozicí 
E.D. a zpřístupněny jsou i místnosti, kde žila.
(mimo jiné...)


Ale pššš...zámek spí, není zde ani živáčka, sezona ještě nezačala...




Ale zámku určitě věnuji nějaký další příspěvek.
Má úžasnou atmosféru a nachází se na nádherném
místě..

 Pamatuji si, jak vypadal před rekonstrukcí
a mohu v úžasu a s úctou obdivovat jeho zašlou slávu, 
která bude dochována pro budoucí generace. 
Konají se zde i nádherné koncerty, 
tak někdy příště, ano?


Přeji hezkou neděli a  krásný poslední dubnový týden

Jarka





neděle 15. dubna 2018

✿ Jarní metry a puding ✿







✿ JARNÍ  METRY  

Protože je jaro a všechno kvete, 
tak mně kvetou i metry v pracovně..

Nevím jak Vy, ale já nosím krejčovský metr odjakživa v kabelce...
Takže odtajněna další  věc z obsahu dámských kabelek :o))
On se totiž občas opravdu hodí!!!
A nejsem v tom sama- takže budu mít hezké dárky 
pro kamarádky...













Takové projekty jsou stvořené na upotřebení úplně maličkých zbytků přízí.
 Ovšem když potřebujete nutně nějakou barvu a vezmete nenačaté klubíčko,
 tak je to nekonečný příběh!! :o) jako ten můj...














A  jarní nedělní puding...

Čokoládová poleva se trochu rozpila 
a zmizela  na dně pudingu :o),
ale na chuti to neubralo-
opět řada Premium Dr. Oetker-
PRAVÁ VANILKA - SMETANA





Mějte se hezky,
přeji týden plný slunce, květů a vůní ..
( a také trochu deště rostlinkám )

Jarka



PS...Tenhle koberec fialek jsme našli s Barouškem  na louce u lesa...


pondělí 9. dubna 2018

Víkend po Velikonocích a první toulky


Hezký den!

Dnešní příspěvek věnuji loukám, stromům, pláním,
lesům, rybníkům, stráním a hlavně tomu, 
kdo mne přivádí zpět do kondice
a to je můj Barry.

Není to tak dávno, co panovaly třeskuté mrazy
a já jsem byla nemocná...ale jak  jsem se zotavovala,
tak pomaloučku přicházelo jaro...Dávalo si načas, asi na mne čekalo...
O Velikonocích zrovna moc hezky nebylo, snad jen to pondělí to zachránilo,
ale byly zkrátka Velikonoce..
Až poslední víkend byl zkrátka ten jarní...ten pravý
na naše toulky a také na kontrolu našich oblíbených míst...




Tak v sobotu s větrem v zádech, hurá ven!!




Letošní jaro je opravdu něčím jiné.
Nepamatuji si, že by u nás kvetly divoké bledule a zároveň sasanky.
Ale ta radost, když jsem je uviděla...
Kvetou si tam tak divoce, u malých bažinek mezi lesy a rybníky..
Prorůstají i starými spadlými větvemi...
Počkaly na mne..







A přicházíme k rybníkům...
a máme dilema, zda ten levý nebo pravý?...:o)
Barry si vybral ten pravý, les za zády  
nás chránil od větru a k posezení přímo vybízel prohřátý pařez...











Konec plavání- sušíme se!!!




Po cestě domů jsme objevili další místo s bledulkami,
tak ať tam pěkně rostou!!





V neděli to chvíli vypadalo, že máme po toulkách, ale mraky
se přehnaly a bylo nádherně, bez větru..
Až skoro horko bylo :o)) na stráních, kam se upíralo slunce...
a kde rostou obrovské duby, co se nevejdou do záběru...








Tady roste dub spolu s lípou...




Dole pod strání, to malilinkaté žluté, to je Baroušek. 
Má tam malý potůček na brouzdání...voda :o)
Zatímco on stráň vyběhne nahoru a dolů několikrát,
mně stačí jednou...




V kotlinách stromů jsou prima "schovky" a Barry
je jak v "boudičce" :o)













Tak to byly naše víkendové toulky..
Venku, v přírodě, na vzduchu, na slunci,
u vody :o), s Barouškem...
asi  po té nemoci to vnímám nějak intenzivněji,
bylo mi báječně!

Užívejte si jara a mějte se hezky!
Jarka