Stopa...

Hezký večer

 VÝZVA  a článek u Blondýny..

Ze začátku jsem nevěděla, jak to "uchopím"...

Od narození žiji se zvířaty a popsat všechno to, co mám na srdci - NELZE

Snad jen, že pro mne je to přirozené, obohacující.

A bez nich si nedovedu svůj život představit.

Přeji všem zvířátkům - těm, která žijí ve volnosti na celé planetě,

 aby měla pořád prostor a podmínky ke svému životu a těm domácím, aby měla 

šťastný a milující domov...

Celý můj skoro osmiletý blog je vlastně STOPA

labradořích tlapek, které ti, co jsou tady se mnou od začátku, znají..

Pod spoustou příspěvků je štítek "labrador".

Pes k mému životu prostě neodmyslitelně patří..

Barry - Baroušek je čtvrtá generace našeho rodu od roku 1990...

Jméno dostal po svém pradědovi...

Je to už pět let, co jsem podstrčila tuhle žluťoučkou kuličku

 Arouškovi do pelíšku se slovy:

"Tak tohle je tvůj vnuk..."

Byly strašně studené a zvláštní Velikonoce, napadl sníh a zpívali ptáci...

Nosila jsem jej pod bundou jen s vystrčenou hlavičkou 

a na procházce s Aronkem jsme potkali starší paní s malou holčičkou...

Baroušek se jim moc líbil a paní mi řekla, ten má ale hezkou maminku...

A já jí na to odpověděla :

"To není jeho maminka, ale děda!"

Ta paní se na mne tak zvláštně podívala- nevím, co si tenkrát myslela :o))

Aron - Aroušek byl můj

nejkrásnější vánoční dárek v životě... v roce 2000...

Byla to má obrovská psí láska,

která mne provázela životem 16 let a zanechala 

stopu hlubokou v mém srdci....navždy...

A tak se můj život s labradory tak prolínal

a střídala se období, kdy tlapek bylo osm nebo čtyři...

Tyhle dvě fotografie jsou foceny 

přesně po roce na stejném místě..

O psích stopách bych psala a psala nekonečně dlouho...

Provázely mne od narození a jsou uloženy v albech s fotografiemi 

a mých vzpomínkách...♥

Ale i další zvířátka se kolem mne vyskytují...

Tak třeba Vendelín...

Kdysi jsem dostala králíka- Vendulku...a té se narodilo 

9 králíčků..jeden z nich byl Vendelín- měl největší uši

a byl úplně ochočený...když bylo hezky, Aroušek je venku pásl a hlídal...

Vendelín byl s námi 3 a půl roku a je to ten sedící uprostřed..

A když králíčci vyrostou, jezdí  k Jirkovi a Mařence do mlýna.....

A já si nechávám oblíbence, dnes už je Vendelín V.

A Garfield s Micinkou..

Rezatý kocourek a mouratá kočička -potomci jedné divoké kočičky,

která žila v seně ve stodole na chalupě. Ti už se nechají pohladit, pochovat, chodí si 

pro jídlo, ale nejraději jsou venku...

Lidé žili v souladu se zvířaty a přírodou od pradávna..

Kéž by to tak bylo navěky...

Simi, děkuji za krásnou výzvu!!!

Mějte se hezky,

my měli pampeliškovou sobotu :o)

Jarka

Toulka do minulosti - Stráž nad Nežárkou

☼ Hezký den ☼

Naskytla se mi příležitost

k takové nečekané, neplánované a nádherné toulce
v jednom odpoledni pracovního týdne...

Do míst, která jsou veřejnosti většinou nepřístupná.

Kde vládne ticho, klid, poklidně teče řeka 

a šumí koruny obrovitých stromů..

Je mi odemčena boční brána do přírodního
zámeckého lesoparku a já si kráčím sama, potichu a s pokorou 
místy, které si velice oblíbila Ema Destinnová...


Stráž nad Nežárkou

Při pohledu z této balustrády do údolí k řece Nežárce

se Ema Destinnová v roce 1908 rozhodla zámek koupit.

Vlastnila jej od roku 1914 do své smrti v roce 1930.

Jejím přáním bylo, aby zde v tomto parku byla pochována...

To se však nesplnilo a byla pochována v kryptě pod Slavínem

na pražském Vyšehradě...

Ale říká se, že si stále svůj zámek střeží coby 

Strážská černá paní...

Zámek stojí na skále a byl tvrzí, hradištěm, hradem a posléze zámkem.

Ale zvláštností je, že hrad se zámkem jsou zde pořád spojeny.

Má bohatou historii a měl nespočet majitelů..

Nikdy nebyl otevřen veřejnosti..

Před rokem 2003, kdy dostal nové majitele, zde sídlila armáda

a Ústavy sociální péče po dobu 60-ti let, kdy nebyly prováděny

žádné opravy a údržba, ba naopak...a zámek se posléze dostal do havarijním stavu..

To ovšem dnes už není pravdou. Současná majitelka 

zámek zrekonstruovala do stavu, v jakém se nacházel 

za doby Emy Destinnové a je otevřen veřejnosti s krásnou expozicí 

E.D. a zpřístupněny jsou i místnosti, kde žila.

(mimo jiné...)

Ale pššš...zámek spí, není zde ani živáčka, sezona ještě nezačala...

Ale zámku určitě věnuji nějaký další příspěvek.

Má úžasnou atmosféru a nachází se na nádherném

místě..

 Pamatuji si, jak vypadal před rekonstrukcí

a mohu v úžasu a s úctou obdivovat jeho zašlou slávu, 

která bude dochována pro budoucí generace. 

Konají se zde i nádherné koncerty, 

tak někdy příště, ano?

Přeji hezkou neděli a  krásný poslední dubnový týden

Jarka

✿ Jarní metry a puding ✿

✿ JARNÍ  METRY  ✿

Protože je jaro a všechno kvete, 

tak mně kvetou i metry v pracovně..

Nevím jak Vy, ale já nosím krejčovský metr odjakživa v kabelce...
Takže odtajněna další  věc z obsahu dámských kabelek :o))

On se totiž občas opravdu hodí!!!

A nejsem v tom sama- takže budu mít hezké dárky 

pro kamarádky...

Takové projekty jsou stvořené na upotřebení úplně maličkých zbytků přízí.
 Ovšem když potřebujete nutně nějakou barvu a vezmete nenačaté klubíčko,
 tak je to nekonečný příběh!! :o) jako ten můj...

A  jarní nedělní puding...

Čokoládová poleva se trochu rozpila 
a zmizela  na dně pudingu :o),
ale na chuti to neubralo-
opět řada Premium Dr. Oetker-
PRAVÁ VANILKA - SMETANA

Mějte se hezky,
přeji týden plný slunce, květů a vůní ..
( a také trochu deště rostlinkám )

Jarka



PS...Tenhle koberec fialek jsme našli s Barouškem  na louce u lesa...

Víkend po Velikonocích a první toulky

Hezký den!

Dnešní příspěvek věnuji loukám, stromům, pláním,

lesům, rybníkům, stráním a hlavně tomu, 

kdo mne přivádí zpět do kondice

a to je můj Barry.

Není to tak dávno, co panovaly třeskuté mrazy

a já jsem byla nemocná...ale jak  jsem se zotavovala,

tak pomaloučku přicházelo jaro...Dávalo si načas, asi na mne čekalo...

O Velikonocích zrovna moc hezky nebylo, snad jen to pondělí to zachránilo,

ale byly zkrátka Velikonoce..

Až poslední víkend byl zkrátka ten jarní...ten pravý

na naše toulky a také na kontrolu našich oblíbených míst...

Tak v sobotu s větrem v zádech, hurá ven!!

Letošní jaro je opravdu něčím jiné.

Nepamatuji si, že by u nás kvetly divoké bledule a zároveň sasanky.

Ale ta radost, když jsem je uviděla...

Kvetou si tam tak divoce, u malých bažinek mezi lesy a rybníky..

Prorůstají i starými spadlými větvemi...
Počkaly na mne..

A přicházíme k rybníkům...

a máme dilema, zda ten levý nebo pravý?...:o)

Barry si vybral ten pravý, les za zády  

nás chránil od větru a k posezení přímo vybízel prohřátý pařez...

Konec plavání- sušíme se!!!

Po cestě domů jsme objevili další místo s bledulkami,

tak ať tam pěkně rostou!!

V neděli to chvíli vypadalo, že máme po toulkách, ale mraky

se přehnaly a bylo nádherně, bez větru..

Až skoro horko bylo :o)) na stráních, kam se upíralo slunce...

a kde rostou obrovské duby, co se nevejdou do záběru...

Tady roste dub spolu s lípou...

Dole pod strání, to malilinkaté žluté, to je Baroušek. 

Má tam malý potůček na brouzdání...voda :o)

Zatímco on stráň vyběhne nahoru a dolů několikrát,

mně stačí jednou...

V kotlinách stromů jsou prima "schovky" a Barry

je jak v "boudičce" :o)

Tak to byly naše víkendové toulky..

Venku, v přírodě, na vzduchu, na slunci,

u vody :o), s Barouškem...

asi  po té nemoci to vnímám nějak intenzivněji,

bylo mi báječně!

Užívejte si jara a mějte se hezky!

Jarka