Toulka do minulosti - Stráž nad Nežárkou

☼ Hezký den ☼

Naskytla se mi příležitost

k takové nečekané, neplánované a nádherné toulce
v jednom odpoledni pracovního týdne...

Do míst, která jsou veřejnosti většinou nepřístupná.

Kde vládne ticho, klid, poklidně teče řeka 

a šumí koruny obrovitých stromů..

Je mi odemčena boční brána do přírodního
zámeckého lesoparku a já si kráčím sama, potichu a s pokorou 
místy, které si velice oblíbila Ema Destinnová...


Stráž nad Nežárkou

Při pohledu z této balustrády do údolí k řece Nežárce

se Ema Destinnová v roce 1908 rozhodla zámek koupit.

Vlastnila jej od roku 1914 do své smrti v roce 1930.

Jejím přáním bylo, aby zde v tomto parku byla pochována...

To se však nesplnilo a byla pochována v kryptě pod Slavínem

na pražském Vyšehradě...

Ale říká se, že si stále svůj zámek střeží coby 

Strážská černá paní...

Zámek stojí na skále a byl tvrzí, hradištěm, hradem a posléze zámkem.

Ale zvláštností je, že hrad se zámkem jsou zde pořád spojeny.

Má bohatou historii a měl nespočet majitelů..

Nikdy nebyl otevřen veřejnosti..

Před rokem 2003, kdy dostal nové majitele, zde sídlila armáda

a Ústavy sociální péče po dobu 60-ti let, kdy nebyly prováděny

žádné opravy a údržba, ba naopak...a zámek se posléze dostal do havarijním stavu..

To ovšem dnes už není pravdou. Současná majitelka 

zámek zrekonstruovala do stavu, v jakém se nacházel 

za doby Emy Destinnové a je otevřen veřejnosti s krásnou expozicí 

E.D. a zpřístupněny jsou i místnosti, kde žila.

(mimo jiné...)

Ale pššš...zámek spí, není zde ani živáčka, sezona ještě nezačala...

Ale zámku určitě věnuji nějaký další příspěvek.

Má úžasnou atmosféru a nachází se na nádherném

místě..

 Pamatuji si, jak vypadal před rekonstrukcí

a mohu v úžasu a s úctou obdivovat jeho zašlou slávu, 

která bude dochována pro budoucí generace. 

Konají se zde i nádherné koncerty, 

tak někdy příště, ano?

Přeji hezkou neděli a  krásný poslední dubnový týden

Jarka