Stopa...

Hezký večer

 VÝZVA  a článek u Blondýny..

Ze začátku jsem nevěděla, jak to "uchopím"...

Od narození žiji se zvířaty a popsat všechno to, co mám na srdci - NELZE

Snad jen, že pro mne je to přirozené, obohacující.

A bez nich si nedovedu svůj život představit.

Přeji všem zvířátkům - těm, která žijí ve volnosti na celé planetě,

 aby měla pořád prostor a podmínky ke svému životu a těm domácím, aby měla 

šťastný a milující domov...

Celý můj skoro osmiletý blog je vlastně STOPA

labradořích tlapek, které ti, co jsou tady se mnou od začátku, znají..

Pod spoustou příspěvků je štítek "labrador".

Pes k mému životu prostě neodmyslitelně patří..

Barry - Baroušek je čtvrtá generace našeho rodu od roku 1990...

Jméno dostal po svém pradědovi...

Je to už pět let, co jsem podstrčila tuhle žluťoučkou kuličku

 Arouškovi do pelíšku se slovy:

"Tak tohle je tvůj vnuk..."

Byly strašně studené a zvláštní Velikonoce, napadl sníh a zpívali ptáci...

Nosila jsem jej pod bundou jen s vystrčenou hlavičkou 

a na procházce s Aronkem jsme potkali starší paní s malou holčičkou...

Baroušek se jim moc líbil a paní mi řekla, ten má ale hezkou maminku...

A já jí na to odpověděla :

"To není jeho maminka, ale děda!"

Ta paní se na mne tak zvláštně podívala- nevím, co si tenkrát myslela :o))

Aron - Aroušek byl můj

nejkrásnější vánoční dárek v životě... v roce 2000...

Byla to má obrovská psí láska,

která mne provázela životem 16 let a zanechala 

stopu hlubokou v mém srdci....navždy...

A tak se můj život s labradory tak prolínal

a střídala se období, kdy tlapek bylo osm nebo čtyři...

Tyhle dvě fotografie jsou foceny 

přesně po roce na stejném místě..

O psích stopách bych psala a psala nekonečně dlouho...

Provázely mne od narození a jsou uloženy v albech s fotografiemi 

a mých vzpomínkách...♥

Ale i další zvířátka se kolem mne vyskytují...

Tak třeba Vendelín...

Kdysi jsem dostala králíka- Vendulku...a té se narodilo 

9 králíčků..jeden z nich byl Vendelín- měl největší uši

a byl úplně ochočený...když bylo hezky, Aroušek je venku pásl a hlídal...

Vendelín byl s námi 3 a půl roku a je to ten sedící uprostřed..

A když králíčci vyrostou, jezdí  k Jirkovi a Mařence do mlýna.....

A já si nechávám oblíbence, dnes už je Vendelín V.

A Garfield s Micinkou..

Rezatý kocourek a mouratá kočička -potomci jedné divoké kočičky,

která žila v seně ve stodole na chalupě. Ti už se nechají pohladit, pochovat, chodí si 

pro jídlo, ale nejraději jsou venku...

Lidé žili v souladu se zvířaty a přírodou od pradávna..

Kéž by to tak bylo navěky...

Simi, děkuji za krásnou výzvu!!!

Mějte se hezky,

my měli pampeliškovou sobotu :o)

Jarka