Zlatě a ponožkově...

... a také už téměř podzimně Vás moc zdravím!

Přichází den, kdy je světlo a tma v rovnováze a léto

odevzdává žezlo podzimu...

Letos jsem moc neslavila první jarní den

ani letní Slunovrat tak, jak je u nás zvykem, 

ale můj milovaný podzim si chci oslavit!! Tak po svém...

Jsem nějak hodně sžitá s přírodou a ctím koloběh roku...

A tak se pojďme udržet vnitřně v souladu s normálním

koloběhem roku - i když je prostě v reálu úplně “jiný“

a pojďme si užívat čas nádherných barev přírody 

a padajícího listí...

Touláme se s Barrym přírodou hodně moc..

Však víte...a dnes Vám ukáži naši jednu odpočinkovou zonu.

Je na vyvýšeném místě a při dobré viditelnosti

je vidět až na Šumavu..

Na kopci, na kraji lesa si “lesáci” kdysi postavili

takové obyčejné sezení - za což jim dík!!

A z okolních polí se tam v průběhu let nanosily velké kameny.

Je to krásné místo z výhledem po krajině, pod velkými duby

a žaludy už padají na hlavu :o)

Do baťůžku si dáme sváču, pití, kávičku do malé termosky - 

a pletení!!! A vyrazíme...přes lesy a louky, kolem našeho lesního rybníka-

tam se zdržíme, poněvadž Barry + voda = 💙

a pak pomalu vystoupáme až do nejvyššího lesa...

A pletu ponožky.. Moc mne to baví..

Jsou to malé projekty, které mne zahřejí na nohou a na duši

a v mých milovaných barvách..

začala jsem takovou teplou a zlatavou,

pak kaštanovou a lišejníkovou...

Na jaře jsem pletla nátepníčky...hodně...

teď ponožky...asi terapie...

Tak vítej PODZIME!!!

Mějte se moc hezky a opatrujte se!

Jarka

Pondělní oběd po blogových prázdninách...

Všechny Vás moc a moc zdravím!!

Můj blog si vzal dvouměsíční prázdniny...

tak nějak po desetiletých narozeninách

to asi potřeboval a já to tak cítila...

A protože jsem to ani nijak neoznámila,

že si ty prázdniny s blogem vybereme,

(snad mi to prominete :o)),

tak za to Vás zvu na pondělní oběd...

Lehký letní pokrm, můj oblíbený...

Máme naše volné pondělí a tak si jdeme natrhat oběd :o)

Pokud Vám "dýňoviště" zkrátka zdivočí,

o surovinu je postaráno...

Dýňově květy s delší stonkou..Dnes jsem natrhala trsík samčích květů,

ale můžete i samičí s mrňavými dýničkami...ty už zřejmě letos nedozrají..

Po cestě do kuchyně jsme si natrhali bylinky..

Můžete různé..Já dnes oregano a šalvěj...

Očistíte květy a kouknete se pořádně dovnitř..:o))

Pak do květů vložíte posekané bylinky a kousek sýra..

Já dnes vkládala ovčí přírodní sýr z farmy..

Ale mívám od nich i různě ochucené, s česnekem, olivami, ořechy apod...

Mám ráda ty různé chutě...a zkusila jsem vkládat i naši jihočeskou NIVU..

Po vložení surovin, květy hezky zatočíte...

A pak si v mističce uděláte těstíčko- 

trochu mouky - jakékoliv hladké, jedno vajíčko a zaléváte pivem a kvedláte, než vznikne taková 

řídká kašička..přidávám do ní trochu soli a špetku kurkumy, soli opravdu málo, 

protože sýr už je slaný..naplněné květy vložíte do těstíčka a pak  jemně osmažíte...HOTOVO...

K tomu mísa salátu, pro větší jedlíky šťouchané nové brambory s máslem...

Já dnes ozdobila květy ŘEŘICHY..je k tomu výtečná :o)

Barry asistuje u focení a čumáčkem nasává vůně 

a hlídá !!!

Tak pokud pokrm vyzkoušíte- ať chutná!!!

Přeji dobrou chuť :o)

Mějte se moc hezky a užívejte krásných zlatých srpnových dnů

a večerů, kdy my se touláme do tmy...

Jarka

Losování a oslava ...

Krásný večer!!

Pracovní a i jiné povinnosti mne trochu

 odvály od stolního počítače,

nicméně jsem si  9.6. s Vámi pomyslně připila -

bublinkami, ale nealko :o), domácí bezovou limčou,

zkrátka je jedno z mých oblíbených období -

kvetou bezinky a kopretiny..

Na téhle fotce jsem bublinku zaznamenala..

Vidíte ji ?

Tak na zdraví s VÁMI  VŠEMI...

A teď jdu děkovat za vaše krásná slova v komentářích, mailech,

zprávách, zkrátka udělaly jste mi ohromnou radost.

Se spoustou z Vás, co sledují můj blog a nejsou vidět zde v komentářích, jsme si psaly 

a byla to zkrátka úžasná oslava. A blog úplně ožil a já jsem si to náramně užila..

Víte- 10 let je dlouhá doba...mých tvořivých výtvorů, toulek přírodou s mými labradory, 

začínala jsem psát blog s mým labradorem Arouškem a dnes je to Barry - jeho vnuk..

 A zavařování, lektvarování- za ta léta těch fotografií ...a nádherných komentářů

od Vás... A za to Vám děkuji, stálo to za to!!

Paní Jana N. si dokonce pamatuje melodii, která můj blog nějakou dobu

provázela...Mám moc ráda klavírní skladby...ano..chodila jsem 8 let "do piána".
Je to skladba SUR LA MER, kterou hraje pan  Andre Cagnon.
A abyste nemuseli koukat jen na jeho prsty u klavíru,
melodie byla použita do krásného klipu k filmu Marie Antoinette
z roku 2006, filmu, jenž strhaly všechny kritiky světa- ale právě
proto je nezapomenutelný...

Tak TADY je odkaz...

Období rozkvetlých Vajgelií bylo překrásné..
Pozorovat včelky a čmeláky jak jsou obalení pylem
a mistrně zalézají a vylézají do květů..
A jak z nich pyl padá, se mi podařilo zachytit...

A tak jsem háčkovala venku kytičkové tamponky
a sobě jsem si uháčkovala podložku na židli, právě z jejich motivem..

Také jsem nahlédla do statistik blogu
a zjistila, které příspěvky byly nejúspěšnější..
Na celé čáře to tedy vyhrál příspěvěk
"Čas růží...ROSALI", (  odkaz ),
který zhlédlo neuvěřitelných   3 587 169 lidí...
Zvláštní náhoda je- že jsem jej zveřejnila 15.6. , přesně 
před osmi lety...

Tak to byl pohled do historie desetiletého blogu
a zde je současnost....
Dáreček pro jednu z Vás...

Tamponky, malá síťovka na uskladnění a vyprání, 
jeden velikánský tamponový ručníček, jeden pletený
a ještě jsem uháčkovala víčko na skleničku, kam se mohou umístit suché
a vyprané tamponky...

Fotky jsou to takové "pozápadové",
dlouho jsme se na toulce kochali
a pak rychle na sadu fotili..:o))

A dnes jsem na losování výherkyně použila
"generátor"

....................................
Min-1    Max-44
...42...
...................................

Vyhrává  Alenka Hrabálková!!!!
Gratuluji Alenko!!
Snad tě dáreček potěší!!

................................

Loučím se s Vámi fotkou z naší toulky,
kopretiny kvetou
a deště nám zaplavily u lesa malou louku a vznikl
takový lužní rybníček - prostě ráj pro Barouška!!

Mějte se hezky
a děkuji za prima oslavu!!!

Jarka

3x3 a náznaky předjaří

Krásný den Vám přeji!

Dáša na CESTOU NECESTOU vyhlásila milou výzvu 3x3,

tak i já jsem se malinko zapojila,

některé příspěvky jsem již u vás viděla a budu se těšit na další...

Má témata budou laděná aktuálně,

s krásnými náznaky předjaří, které se promítá 

i do mého tvoření, což je patrné z úvodní fotografie...
začínám tak jemně ovečkově.

...1 (x3)...

Krásná, dlouhá a slastná toulka bez větrů..

Lemovaná jehnědy..

Chtěla jsem jí věnovat celý příspěvek, ale určitě

se zase do údolí svaté Barbory vrátíme, chodíme tam několikrát do roka..

Uprostřed malebného údolíčka stojí kaplička,

ale není to kaplička jen tak obyčejná..

je pod ní ukrytá studánka..s vodou stříbrnou...

 Kaplička je opředena tajemnými pověrami,

tak příště - až se tam vypravíme, určitě jí pověnuji celý příspěvek..

...2  (x3)...

LETOŠNÍ ÚNOR VĚTRNÝ A POBLÁZNĚNÝ :o)

...3  (x3)...

SVĚTLO

Když se prodlužují dny..

a stíháme procházku po práci už za světla

se západy slunce u jihočeských rybníků,
kouzelné okamžiky, každodenní a přesto pokaždé jiné.
Nikdy se jich nanabažím..

Mějte se moc hezky,
my se touláme a kocháme se u jehnědů...

Jarka

Tma tmoucí, prosincový adventní úplněk, pan Jelínek a jelínek pletený...

A také svatá Lucie a třetí adventní stříbrná neděle..

Krásný den v novém adventním týdnu!

Předvánoční dny jsou krásné
a i když je tma tmoucí a ta nastává brzy odpoledne,
jsou ta odpoledne a večery  zářivé a milé...

A tak v té tmě tmoucí, která vlastně ve městech září 
a při letošním posledním prosincovém úplňku,
přímo adventně !!!,
ve čtvrtek 12.12., magické to datum před Lucií, kdy všichni normální lidé 
chodí po zemi, já jsem měla tu možnost vylézt na věž,
být měsíci o kousíček blíž, když je to poslední úplněk desetiletí
a vidět  nasvícené město z výšky...


Mám tu čest znát rodinu stařičkého pana kostelníka,
jak mu říkám já, ale on to vlastně vůbec není kostelník,
je to pán dávno v důchodu, který se stará o věžní hodiny
a denně je kontroluje a "natahuje", promazává,
aby krásně odbíjely čvrt, půl, tři čtvrtě a celé hodiny našeho času
na Městské věži, na starém městě v Jindřichově Hradci, která přiléhá ke kostelu
Nanebevzetí Panny Marie..

Několik let jsem si dodávala odvahu
na věž prostě vylézt, tak snad ten magický úplněk to dokázal...

Všichni mne povzbuzovali...ti ostatně zůstali na "zemi" u vánočního stromu
na náměstí a dali si svařák a my s panem hlídačem času vyrazili- 
on pracovně, já za dobrodružstvím...

Skoro denně kolem věže chodím a vůbec mi nedošlo, že ty postranní dveře,
úplně ty nejmenší z nejmenších- mně asi po krk- jsou vlastně vchodem na věž.
Z náměstí je věž nádherně osvětlená, ale z druhé strany už je taková ponurejší..
Pan správce dveře odemkl a otevřel a nic - černá díra...
tak to byl první moment, kdy jsem si řekla, že to nedám....
než se rozsvítilo..:o) a objevilo se uzoučké kamenné schodiště,
kde bylo vidět tak na metr dopředu (druhý moment),
ale byla jsem ujištěna, že takhle půjdu jen chvilinku..šla jsem jako první,
přikrčená a opravdu, objevil se větší prostor, úsměv pana kostelníka a dřevěnné schodiště..
Ve věži se sice rozsvítilo, vidět bylo, ale tak tajemně...
a tak jsem pokračovala dřevěnným schodištěm vzhůru,
držela jsem se z obou stran zábradlí, docela křečovitě a teď, když o tom píšu, 
musím se smát. Chtěla bych vidět sama sebe na tom schodišti....

Pak jsme se ocitli ve větším prostoru, kde jsme odbočili za schodiště
a já jej uviděla- nádherný zvon!! Směla jsem si na něj sáhnout,
na nádhernou vytepanou panenku Marii, která na zvonu z té tmy vystupovala..
A pak jsem dostala jeden z prvních letošních vánočních dárků,
malé "cinknutí" zvonu na věži, které znělo jen pro mne..
Nedá se popsat, jak to bylo kouzelné...

Původně bylo na věži postupně od 14. století
celkem 7 zvonů, z nichž největší, nazývaný Knaur, 
vážil téměř osm tun a byl po známém Zikmundu
 z pražského chrámu sv. Víta druhým největším zvonem v Čechách.

V pověstech města se praví, že tento zvon nechal odlít měšťan
Hanuš Knauer za peníze, které jeho kůň vyhrabal ve stáji. Zvon měl prý tak mohutný
hlas, že jej bylo slyšet na dvě hodiny cesty...

Rozsáhlý požár města v roce 1801 se nevyhnul ani městské věži, 

která také vyhořela a zvony se zřítily. 

Muselo to být krásné, když se všechny rozezněly..
Ale byly doby, kdy zvony věží a kostelů měly různé osudy a tak 
jen kousek, co z nich zbylo...

No a pak vzhůru po dalších schodech...až nahoru,
kde kdysi bydlel opravdový kostelník, hlásný a zůstal zachován pokoj a kuchyň.
Muselo to být zvláštní, bydlet na věži..a vyjít si z předsíně na nejvyšší balkon ve městě...
Nade mnou byl poklop - vstup na půdu!!! Ve věži...
Věž má obrovskou kopuli, vysokou asi 24 metrů, tak si ji ani neumím představit, 
to tedy musí být "půda"!!

Na této poslední podestě byl cítit mrazivý vzduch zvenčí a zvláštně tam foukalo,
i když dole ve městě bylo bezvětří.
Světlo z věže už tam moc nedosahovalo a byla tam celkem tma.
(třetí moment...)
A pak se odemkly poslední dveře...
objevila se záře města a osvětlené zábradlí...
Vyfotila jsem si to, schovala foťák a pak se jen kochala...
V  té výšce mi proběhlo hlavou tolik myšlenek..

Jak je krásně z výšky ohraničené staré město..

Že se někde v prostoru protínám na 15. poledníku východní délky,
protože u vchodu do kostela je v dlažbě položen kovový pás s tímto údajem..

Jak je vlastně krásné vykonávat takovou práci, jakou pan "hlídač času" dělá,
ale ona to není práce, je to poslání...a když se takových poslání spojí více dohromady, 
jak nám to dělá život krásnější..

A jak je krásné, že je věž ponechána v tom starém duchu, žádná modernizace,
digitalizace a elektrické hodiny a časovače, prostě se o stroj času starají lidské ruce.
Věřte, moc takových strojů v původním stavu, které se musí ručně natahovat -
 už není...

Cestou dolů z věže jsme se zastavili u obrovské skříně, která se otevírá z obou stran
a v ní je ukryt již zmíněný "stroj času", aby byl hezky schován před prachem..
systém různě velkých ozubených koleček a kol
v pohybu, s typickým zvukem, který kdekdo zná z televizního Silvestra jako odpočítávání 
posledních vteřin starého roku a příchodu nového.
Ani nevím, zda se to ještě vysílá..
Bylo zvláštní, že když byla skříň zavřená, tak nebylo celkem nic slyšet, ale jak se otevřela, 
byl to celkem rachot a když se začal stroj natahovat, tak obzvlášť!

Když mi pan správce času vypráví o věži, je to jiné, než když si to najdete v knížkách 
nebo někde na internetu.
A že toho o stařičké věži ví!! Z každé jeho věty je cítit, jak je s věží sžitý
 a jak ji má rád a vypráví historky těch, kteří
 byli spojeni s věží před ním a tím pádem se odkrývá
 a žije dál historie těch dřívějších dob..Tomuto řemeslu se nemůžete nikde vyučit, naučit,
to se takzvaně dědí...Některé historky jsou veselé, jiné smutné, 
tak jak to v životě chodí..Já jen věřím, že to jednou po něm převezme někdo,
 kdo tuhle práci bude stejně tak milovat , ctít tradice
a udržovat pro nás stroj času na věži, tak jak několik století před tím
 a že mu už žádný vandal neukradne závaží na laně,
které udržuje  věžní hodiny v chodu, jako tomu bylo před třemi lety, 
kdy musel nahrazovat závaží jiným materiálem, než tím původním 
a opravdu půl roku ladil čas hodin..
Ale!! jdou přesně...

Když někde uvidíte na historických hodinách ručičky
na hodině dvanácté a budou stát,
znamená to, že se hodiny opravují...to je takový nepsaný zákon..

Ale tyhle hodiny jdou a krásně odbíjí čas
a já jsem šťastná, že jsem je mohla vidět..a slyšet zblízka..

Proč jsem na tu věž nešla dřív?? :o))
Ale vše má svůj "čas"..

Věž je krásná starobylá kráska
a když se zhasne, proniká do ní světlo z města 
jen starými dřevěnnými žaluziemi
a ten pohled byl úchvatný...

Mezitím už balím dárečky pro známé,

včera jsem jich část již rozdala a další v tomto týdnu,

 uvidíme se s nimi až v příštím roce,

čas běží a odbíjí a budou Vánoce...

Do pracovny jsem si chtěla uplést maličkého jelínka,

jako vánoční dekoraci,

tak jsem na něm pilně pracovala, 
použila zbytek hnědé Alpaca 
a propašovala do pleteniny letošní pudrovou růžovou

 a těším se, až si jej sestavím a dokončím a naaranžuji...

Napřed byl rozkres a hlavičku jsem pletla natřikrát..jednou byla velká, pak malá 

a do třetice ušla :o) Na parůžky jsem použila větvičky z našeho šeříku,

vidíte ty pupeny??

(focení potmě je složité..)

Tak se mi tu v příspěvku 
vlastně nějak propojili "jelínci" dva ...
Příště snad už bude tento pletený sestavený a v plné parádě..
A stihnu to vyfotit a hlavně!! vložit...

Třetí adventní neděle byla krásná,
u nás s dlouhou procházkou a vonícím lesem...
Takové adventní odpoledne za humny..

Mějte krásný a poklidný poslední adventní týden
Jarka