A také svatá Lucie a třetí adventní stříbrná neděle..
Krásný den v novém adventním týdnu!
Předvánoční dny jsou krásné
a i když je tma tmoucí a ta nastává brzy odpoledne,
jsou ta odpoledne a večery zářivé a milé...
Předvánoční dny jsou krásné
a i když je tma tmoucí a ta nastává brzy odpoledne,
jsou ta odpoledne a večery zářivé a milé...
A tak v té tmě tmoucí, která vlastně ve městech září
a při letošním posledním prosincovém úplňku,
přímo adventně !!!,
ve čtvrtek 12.12., magické to datum před Lucií, kdy všichni normální lidé
chodí po zemi, já jsem měla tu možnost vylézt na věž,
být měsíci o kousíček blíž, když je to poslední úplněk desetiletí
a vidět nasvícené město z výšky...
Mám tu čest znát rodinu stařičkého pana kostelníka,
jak mu říkám já, ale on to vlastně vůbec není kostelník,
je to pán dávno v důchodu, který se stará o věžní hodiny
a denně je kontroluje a "natahuje", promazává,
aby krásně odbíjely čvrt, půl, tři čtvrtě a celé hodiny našeho času
na Městské věži, na starém městě v Jindřichově Hradci, která přiléhá ke kostelu
Nanebevzetí Panny Marie..
Několik let jsem si dodávala odvahu
na věž prostě vylézt, tak snad ten magický úplněk to dokázal...
Všichni mne povzbuzovali...ti ostatně zůstali na "zemi" u vánočního stromu
na náměstí a dali si svařák a my s panem hlídačem času vyrazili-
on pracovně, já za dobrodružstvím...
Skoro denně kolem věže chodím a vůbec mi nedošlo, že ty postranní dveře,
úplně ty nejmenší z nejmenších- mně asi po krk- jsou vlastně vchodem na věž.
Z náměstí je věž nádherně osvětlená, ale z druhé strany už je taková ponurejší..
Pan správce dveře odemkl a otevřel a nic - černá díra...
tak to byl první moment, kdy jsem si řekla, že to nedám....
než se rozsvítilo..:o) a objevilo se uzoučké kamenné schodiště,
kde bylo vidět tak na metr dopředu (druhý moment),
ale byla jsem ujištěna, že takhle půjdu jen chvilinku..šla jsem jako první,
přikrčená a opravdu, objevil se větší prostor, úsměv pana kostelníka a dřevěnné schodiště..
Ve věži se sice rozsvítilo, vidět bylo, ale tak tajemně...
a tak jsem pokračovala dřevěnným schodištěm vzhůru,
držela jsem se z obou stran zábradlí, docela křečovitě a teď, když o tom píšu,
musím se smát. Chtěla bych vidět sama sebe na tom schodišti....
Pak jsme se ocitli ve větším prostoru, kde jsme odbočili za schodiště
a já jej uviděla- nádherný zvon!! Směla jsem si na něj sáhnout,
na nádhernou vytepanou panenku Marii, která na zvonu z té tmy vystupovala..
A pak jsem dostala jeden z prvních letošních vánočních dárků,
malé "cinknutí" zvonu na věži, které znělo jen pro mne..
Nedá se popsat, jak to bylo kouzelné...
Původně bylo na věži postupně od 14. století
celkem 7 zvonů, z nichž největší, nazývaný Knaur,
vážil téměř osm tun a byl po známém Zikmundu
z pražského chrámu sv. Víta druhým největším zvonem v Čechách.
V pověstech města se praví, že tento zvon nechal odlít měšťan
Hanuš Knauer za peníze, které jeho kůň vyhrabal ve stáji. Zvon měl prý tak mohutný
hlas, že jej bylo slyšet na dvě hodiny cesty...
Rozsáhlý požár města v roce 1801 se nevyhnul ani městské věži,
která také vyhořela a zvony se zřítily.
Muselo to být krásné, když se všechny rozezněly..
Ale byly doby, kdy zvony věží a kostelů měly různé osudy a tak
jen kousek, co z nich zbylo...
No a pak vzhůru po dalších schodech...až nahoru,
kde kdysi bydlel opravdový kostelník, hlásný a zůstal zachován pokoj a kuchyň.
Muselo to být zvláštní, bydlet na věži..a vyjít si z předsíně na nejvyšší balkon ve městě...
Nade mnou byl poklop - vstup na půdu!!! Ve věži...
Věž má obrovskou kopuli, vysokou asi 24 metrů, tak si ji ani neumím představit,
to tedy musí být "půda"!!
Na této poslední podestě byl cítit mrazivý vzduch zvenčí a zvláštně tam foukalo,
i když dole ve městě bylo bezvětří.
Světlo z věže už tam moc nedosahovalo a byla tam celkem tma.
(třetí moment...)
A pak se odemkly poslední dveře...
objevila se záře města a osvětlené zábradlí...
Vyfotila jsem si to, schovala foťák a pak se jen kochala...
V té výšce mi proběhlo hlavou tolik myšlenek..
Jak je krásně z výšky ohraničené staré město..
Že se někde v prostoru protínám na 15. poledníku východní délky,
protože u vchodu do kostela je v dlažbě položen kovový pás s tímto údajem..
Jak je vlastně krásné vykonávat takovou práci, jakou pan "hlídač času" dělá,
ale ona to není práce, je to poslání...a když se takových poslání spojí více dohromady,
jak nám to dělá život krásnější..
A jak je krásné, že je věž ponechána v tom starém duchu, žádná modernizace,
digitalizace a elektrické hodiny a časovače, prostě se o stroj času starají lidské ruce.
Věřte, moc takových strojů v původním stavu, které se musí ručně natahovat -
už není...
Cestou dolů z věže jsme se zastavili u obrovské skříně, která se otevírá z obou stran
a v ní je ukryt již zmíněný "stroj času", aby byl hezky schován před prachem..
systém různě velkých ozubených koleček a kol
v pohybu, s typickým zvukem, který kdekdo zná z televizního Silvestra jako odpočítávání
posledních vteřin starého roku a příchodu nového.
Ani nevím, zda se to ještě vysílá..
Bylo zvláštní, že když byla skříň zavřená, tak nebylo celkem nic slyšet, ale jak se otevřela,
byl to celkem rachot a když se začal stroj natahovat, tak obzvlášť!
Když mi pan správce času vypráví o věži, je to jiné, než když si to najdete v knížkách
nebo někde na internetu.
A že toho o stařičké věži ví!! Z každé jeho věty je cítit, jak je s věží sžitý
a jak ji má rád a vypráví historky těch, kteří
byli spojeni s věží před ním a tím pádem se odkrývá
a žije dál historie těch dřívějších dob..Tomuto řemeslu se nemůžete nikde vyučit, naučit,
to se takzvaně dědí...Některé historky jsou veselé, jiné smutné,
tak jak to v životě chodí..Já jen věřím, že to jednou po něm převezme někdo,
kdo tuhle práci bude stejně tak milovat , ctít tradice
a udržovat pro nás stroj času na věži, tak jak několik století před tím
a že mu už žádný vandal neukradne závaží na laně,
které udržuje věžní hodiny v chodu, jako tomu bylo před třemi lety,
kdy musel nahrazovat závaží jiným materiálem, než tím původním
a opravdu půl roku ladil čas hodin..
Ale!! jdou přesně...
Když někde uvidíte na historických hodinách ručičky
na hodině dvanácté a budou stát,
znamená to, že se hodiny opravují...to je takový nepsaný zákon..
Ale tyhle hodiny jdou a krásně odbíjí čas
a já jsem šťastná, že jsem je mohla vidět..a slyšet zblízka..
Proč jsem na tu věž nešla dřív?? :o))
Ale vše má svůj "čas"..
Věž je krásná starobylá kráska
a když se zhasne, proniká do ní světlo z města
jen starými dřevěnnými žaluziemi
a ten pohled byl úchvatný...
Muselo to být krásné, když se všechny rozezněly..
Ale byly doby, kdy zvony věží a kostelů měly různé osudy a tak
jen kousek, co z nich zbylo...
No a pak vzhůru po dalších schodech...až nahoru,
kde kdysi bydlel opravdový kostelník, hlásný a zůstal zachován pokoj a kuchyň.
Muselo to být zvláštní, bydlet na věži..a vyjít si z předsíně na nejvyšší balkon ve městě...
Nade mnou byl poklop - vstup na půdu!!! Ve věži...
Věž má obrovskou kopuli, vysokou asi 24 metrů, tak si ji ani neumím představit,
to tedy musí být "půda"!!
Na této poslední podestě byl cítit mrazivý vzduch zvenčí a zvláštně tam foukalo,
i když dole ve městě bylo bezvětří.
Světlo z věže už tam moc nedosahovalo a byla tam celkem tma.
(třetí moment...)
A pak se odemkly poslední dveře...
objevila se záře města a osvětlené zábradlí...
Vyfotila jsem si to, schovala foťák a pak se jen kochala...
V té výšce mi proběhlo hlavou tolik myšlenek..
Jak je krásně z výšky ohraničené staré město..
Že se někde v prostoru protínám na 15. poledníku východní délky,
protože u vchodu do kostela je v dlažbě položen kovový pás s tímto údajem..
Jak je vlastně krásné vykonávat takovou práci, jakou pan "hlídač času" dělá,
ale ona to není práce, je to poslání...a když se takových poslání spojí více dohromady,
jak nám to dělá život krásnější..
A jak je krásné, že je věž ponechána v tom starém duchu, žádná modernizace,
digitalizace a elektrické hodiny a časovače, prostě se o stroj času starají lidské ruce.
Věřte, moc takových strojů v původním stavu, které se musí ručně natahovat -
už není...
Cestou dolů z věže jsme se zastavili u obrovské skříně, která se otevírá z obou stran
a v ní je ukryt již zmíněný "stroj času", aby byl hezky schován před prachem..
systém různě velkých ozubených koleček a kol
v pohybu, s typickým zvukem, který kdekdo zná z televizního Silvestra jako odpočítávání
posledních vteřin starého roku a příchodu nového.
Ani nevím, zda se to ještě vysílá..
Bylo zvláštní, že když byla skříň zavřená, tak nebylo celkem nic slyšet, ale jak se otevřela,
byl to celkem rachot a když se začal stroj natahovat, tak obzvlášť!
Když mi pan správce času vypráví o věži, je to jiné, než když si to najdete v knížkách
nebo někde na internetu.
A že toho o stařičké věži ví!! Z každé jeho věty je cítit, jak je s věží sžitý
a jak ji má rád a vypráví historky těch, kteří
byli spojeni s věží před ním a tím pádem se odkrývá
a žije dál historie těch dřívějších dob..Tomuto řemeslu se nemůžete nikde vyučit, naučit,
to se takzvaně dědí...Některé historky jsou veselé, jiné smutné,
tak jak to v životě chodí..Já jen věřím, že to jednou po něm převezme někdo,
kdo tuhle práci bude stejně tak milovat , ctít tradice
a udržovat pro nás stroj času na věži, tak jak několik století před tím
a že mu už žádný vandal neukradne závaží na laně,
které udržuje věžní hodiny v chodu, jako tomu bylo před třemi lety,
kdy musel nahrazovat závaží jiným materiálem, než tím původním
a opravdu půl roku ladil čas hodin..
Ale!! jdou přesně...
Když někde uvidíte na historických hodinách ručičky
na hodině dvanácté a budou stát,
znamená to, že se hodiny opravují...to je takový nepsaný zákon..
Ale tyhle hodiny jdou a krásně odbíjí čas
a já jsem šťastná, že jsem je mohla vidět..a slyšet zblízka..
Proč jsem na tu věž nešla dřív?? :o))
Ale vše má svůj "čas"..
Věž je krásná starobylá kráska
a když se zhasne, proniká do ní světlo z města
jen starými dřevěnnými žaluziemi
a ten pohled byl úchvatný...
Mezitím už balím dárečky pro známé,
včera jsem jich část již rozdala a další v tomto týdnu,
uvidíme se s nimi až v příštím roce,
čas běží a odbíjí a budou Vánoce...
Do pracovny jsem si chtěla uplést maličkého jelínka,
jako vánoční dekoraci,
tak jsem na něm pilně pracovala,
použila zbytek hnědé Alpaca
a propašovala do pleteniny letošní pudrovou růžovou
použila zbytek hnědé Alpaca
a propašovala do pleteniny letošní pudrovou růžovou
a těším se, až si jej sestavím a dokončím a naaranžuji...
Napřed byl rozkres a hlavičku jsem pletla natřikrát..jednou byla velká, pak malá
a do třetice ušla :o) Na parůžky jsem použila větvičky z našeho šeříku,
vidíte ty pupeny??
(focení potmě je složité..)
Tak se mi tu v příspěvku
vlastně nějak propojili "jelínci" dva ...
Příště snad už bude tento pletený sestavený a v plné parádě..
A stihnu to vyfotit a hlavně!! vložit...
Třetí adventní neděle byla krásná,
u nás s dlouhou procházkou a vonícím lesem...
Takové adventní odpoledne za humny..
Mějte krásný a poklidný poslední adventní týden
Jarka
(focení potmě je složité..)
Tak se mi tu v příspěvku
vlastně nějak propojili "jelínci" dva ...
Příště snad už bude tento pletený sestavený a v plné parádě..
A stihnu to vyfotit a hlavně!! vložit...
Třetí adventní neděle byla krásná,
u nás s dlouhou procházkou a vonícím lesem...
Takové adventní odpoledne za humny..
Mějte krásný a poklidný poslední adventní týden
Jarka
