Hezký večer!
Zalíbila se mi výzva Marti z blogu
vyzobanaslunecnice.blogspot.cz/2018/04/moje-poklady-vyzva....
Tak vkládám aspoň maličkatou část mých milých pokladů...
Tak vkládám aspoň maličkatou část mých milých pokladů...
Nejstarším pokladem mých pokladů
je porcelánový jídelní, čajový a kávový servis, který dostala
moje babička jako svatební dar...
Má krásný jemný květinkový design,
a jako malá jsem měla nejraději talíř s "dírkami"-uchy
a na něm bábovku...
Má krásný jemný květinkový design,
a jako malá jsem měla nejraději talíř s "dírkami"-uchy
a na něm bábovku...
Servis, který si pamatuje tolik událostí
naší rodiny. Na něm se jedlo, pila káva a čaj a hlavně se u něj
rozhodovalo o spoustě důležitých věcí,
ať už milých, či někdy bouřlivých..
(třeba to, když jsem chtěla jít studovat restaurátorství...)
Věřte, mohl by vyprávět...
Už delší dobu je součástí mé rodiny a já jej používám
ke slavnostnějším příležitostem, ale hlavně...
je už spousty let součástí vánočního stolu...bez něj nemůžou
být Vánoce. A já mám u štědrovečerní večeře pocit,
že ti, které jsem milovala, jsou stále se mnou...
Dalším pokladem je kniha...
Maličká kniha s obrovským obsahem.
OTTŮV KAPESNÍ SLOVNÍK NAUČNÝ
v červené vazbě, vydaný v roce 1926.
Ač je maličký, ukrývá v sobě asi 14 krásných map...
Býval součástí pracovního stolu mého tatínka a je to první věc, kterou
si pamatuji jako malá z jeho pracovny...možná proto, že byl červený..
Můj tatínek byl profesorem a potom ředitelem školy
a tenhle slovník také sloužil k umlčení mého štěbetání..
Po tatínkovi mám tolik knih,
ale tahle- ta je mi milá, protože vím, že ji dostal od svého tatínka
a byla vlastně i jeho pokladem...
Třetí poklad je obraz...
(vyfotit zasklený akvarel- je téměř nemožné...)
Koupila jsem si jej z mé první výplaty!!
S kolegy jsme šli při výplatě na něco dobrého, na kávu a sklenku vína,
což se stalo naším pozdějším zvykem, na který ráda vzpomínám.
A cestou jsem za výkladem jednoho antikvariátu
zahlédla tento starý obraz...
Je poměrně veliký, asi 55x80 cm a ponechala jsem mu jeho původní stařičký rám...
Jméno malíře neznám, jsou tam jen iniciály J.P.
a datum 12/1942.
Na obraze je totiž místo, které mám moc ráda.
S babičkou jsme si tam dávali rande se strejdou, který nedaleko pracoval
a s ním jsem vyrážela na toulky městem.
Akvarel Malostranského náměstí vyzařuje pro mne takové zvláštní
světlo - jako moje dětství...
K tomuto pokladu ještě musím napsat,
že starou Prahu zbožňuji. A to díky mému strejdovi, který o ní věděl snad všechno.
Procházel se mnou od mala všechny památky,
učil mne stavební slohy, v jaké době žil jaký panovník,
zkoumali jsme spolu akustiku kostelů takovým zvláštním způsobem :o),
vyprávěl staré příběhy...a já jsem si oblíbila Chrám svatého Mikuláše.
Baroko není mým nejoblíbenějším slohem, ale tento CHRÁM je pro mne skvostem.
A strejda uměl krásně vyprávět pověst o stropní fresce a o malíři, který ji maloval.
Nevím, zda jí znáte- ale tento malíř nechtěl být při malování nikým rušen
a chtěl, aby stropní výjev všichni zhlédli, až bude hotový. Jenže jeden zvědavý mnich se
tajně schovával za sloupem a chodil se na práci malíře koukat.
A malíř si jej všiml a tak ho na tu fresku zvěčnil,
jak pozoruje výjev za sloupem...
Při slavnostním představení malířova díla všichni toho mnicha poznali.
A já tenkrát přemýšlela, zda to byla pro toho mnicha pocta nebo ostuda...
...a je to největší stropní freska v Evropě.
O Chrámu svatého Mikuláše bych tady psala dlouze, ale na obraze je
a tudíž je to můj poklad!!!
O dalších pokladech třeba někdy příště... Mějte se o víkendu hezky,
ať je počasí aspoň jako dnes- stvořené na velké prádlo - POKLAD
o kterém jsem psala před dvěma lety...
Těším se na příspěvky Vašich pokladů,
a Martině děkuji za velice hezkou výzvu
Jarka
