***

***

pondělí 17. října 2016

Pes - přítel člověka...



A přítel můj...
ARON

Jsem tady  v tomto blogovém světě už nějakou chvíli
a tak je známo, že k mému životu meodmyslitelně 
patří pes. Neumím si svůj život bez něj představit...

Jako jsem si neuměla představit, že mi jednou
Aroušek odejde...
Odešel..potichoučku ve spánku. Dožil se krásných 
16-ti let. Nebyl nemocný, jen poslední dobou 
už jen poléhával a chtěl mít svůj klid...

A tak tady tvořím tento příspěvěk....
 Aron si to zaslouží, protože jsem s ním prožila
nádherné roky života, které mi obohatil svou přítomností, věrností a jeho 
úžasnou labradoří povahou. Ležel mi u nohou, když jsem háčkovala a pletla
a stál mi vždy za zády, když jsem pro Vás výtvory fotila.
Někdy je i testoval.














Arouškovi vděčím za mnohé...hlavně za jeho lásku, 
za čas, který jsme spolu mohli strávit...že tady zkrátka byl..


Akorát je trochu nespravedlivé,
že tady na světě je to tak, že ten život psí je tak
krátký - proti tomu našemu...

A tak se nám s Barrym stýská.
Chodíme na dlouhé procházky, 
večer háčkuji, ale psát mi moc nejde...

Posílám noční pozdravení
a Vám přeji hezký nový týden!

Jarka




úterý 4. října 2016

Cestou z města...






Hezký večer!

Po dnešním upršeném ránu, kdy i deštník byl ve větru celkem zbytečný :o))
se v pozdním odpoledni nádherně vyčasilo... Tak jsem cestou z práce 
pořídila pár snímků - radostí z modré oblohy...

A holoubci si vrkají a suší svá peříčka..














Včera , když jsem odbočila do jedné úzké uličky za kostelem-
se objevil zvláštní zátaras..Zrovna sem umístili rekvizitu 
k natáčení historické pohádky. Tak jsem tak stála a říkala si,
že asi kdysi nebyly okapy a podobné vymoženosti...:o))

Ale dnes ráno to už vypadalo kouzelně- 
jako z dávných časů, ale fotit se už nemohlo ....

















Branou opouštím město a zítra zase na shledanou!!!

Mějte se hezky
Jarka